[ Pobierz całość w formacie PDF ]
ji~ lovk, je to jen bezduch odlitek lovka.
nor byl stejn krut jako leden. `tpka mohla jet znovu
do Prahy, ale nejela. Byla dosti rozumn, aby pochopila, ~e
je to zhola zbyten. Jan poal nadhazovat nco o polch.
Chtl `tpku zskat pro hospodstv, nebyla s n vaak e.
Pikyvovala, ale zjem neprojevila. A opt se sypal snh, opt
krkali a v polch hynuli havrani. `tpino srdce se svralo
nevysvtlitelnou zkost. Litovala zv hynouc v lesch, litova-
la stromy, kter se prohbaly pod thou snhu. Zem byla ne-
mocn, `tpka byla tak vlastn nemocn. Stonala ztrtami,
stonala tiscerm zklamnm, kter na ni konen lehlo celou
thou. Zdalipak se vbec vystn?
V noci z dvactho na jedenadvactho nora mla `tp-
ka podivn sen. Zdlo se j, ~e je opt mladou ~enou, prvn
msc po svatb s Pavlem. Byla prv tak nevdom a pln
dvry jako tehdy. Utr~ench ran jeat nebylo. Neurit oe-
kvn le~elo na dn jejho srdce. Byl to pibli~n t~ stav jako
tenkrt, kdy~ tak dmysln uspodala prvn jubilejn hostinu
pro svho mu~e, hostinu prvn a tak posledn.
Vaechno bylo zrovna takov jako tehdy, jen on utkvl mya-
lenky stj co stj zvdt pinu mu~ovy nelsky, jen t nebylo.
Vae bylo nepomrn ista, nezkalen ~dnm rmutem. `lo
jen o to, vystrojit hostinu a pt a hodovat z pouhho pebytku
radosti. Prvn velik stolovn - a jej Pavel! Pavel nebyl onm
bdnm stnem lovka, jak ho znala v poslednch letech, onou
troskou mu~e, za kterho se provdala, nbr~ onm blhovm,
chtivm, chlubivm kadetem, kter s n podnikl nezdaen z-
pas u ertovy stodoly, kdy~ j bylo patnct let.
Tomuto svi~nmu, vbojnmu jinochu, vystrojenmu do z-
novnho stejnokroje, chystala hostinu. Ano, tehdy se mu ne-
vzdala, ale dnes se mu vzd. Pekypovala touhou odvdit
se mu za dlouh ekn, neboe on j byl vrn tam v dalek
cizin, musil bt za to odmnn, odmnn lskou, jakou jen
`tpka byla schopna dt.
Odkudsi z nebeskch vain, z jakchsi rajskch pec si opat-
ovala sv pokrmy a npoje, kter byly jen ndherou a deko-
rac. Prostrala stl, ble jej prostrala, a zpvala. Ka~dou chvil-
ku se podvala na hodiny, mla strach, aby nevkroil dv, ne~
vaechno bude pipraveno. Byl veer. Stl se skvl. Vae bylo
urovnno, ve vzch vonly kvtiny, lbezn kvtiny ~asnch
barev, uprosted stl star stbrn svcen, svce zily. `tpka
se oblkla vbn, tak vbn, jak jen se m~eme oblknout,
ekme-li milence, kter se co nevidt objev. Ustrne pekva-
pen, rozphne ruce, poklesne na kolena. Strhne ji do nru
a zlb ji, dv ne~ spolu zasednou k hodovn.
`tpka nebyla tou vaedn, obyejnou `tpkou, hromotlukem
s ernmi vlasy podobnmi ~nm, s bliznou na tvi a s hru-
bou, cihlov ervenou plet. Byla tou, kterou kdysi tou~ila bt
v dtskch usnnch, kdy~ si hrvala na pitahovanou
s paprsky nonho kntku. Mla tlou, vzduanou postavu, jej
plee byla plet Snhurky, lehk, skoro churav rumnec j kra-
lil lka, rty byly krvav jako rna. Vlasy mla rus a dlouh
a spuatn po zdech, nebyla bouliv, hubat, zlostn, ba
ne, ale n~n a usmvav, z prsvitnho roucha j vyrstaly
pa~e jako stvoly leknn. Jej aat ml bled modrou barvu jako
obloha a hlubok, vyzvav vstih na deliktn hrudi.
Vae bylo pipraveno a bylo to pesn takov, jak si to p-
la mt. Usedla v radostnm oekvn. Svce hoely, ticho
se sunulo, kdesi v dlce njak zpv, snad zpv permonk,
princ ml pijt, ale nepichzel.
Sedla s rukama v kln, byla sama, ekn houstlo jako
tma, mnilo se v tse a smutek. Lhve drahho vna
se truchliv tpytily, osiel jdlo na talch chladlo, orosen
ovoce ztrcelo svou sv~est, vaechno, vaechno marn eka-
lo. Pavel - kde byl Pavel?
Svce dohovaly jedna za druhou, ticho, kter se promnilo
v smutek, zaalo kolem n vit, komnata se prodlu~ovala
do nekonena, a nhle byla tatam milostn jarn pohoda, stl,
pipraven k hodovn, nestl v mstnosti, ale uprosted pus-
tch podzimnch pol. Mraziv vtr vl silnji a silnji, princez-
na se halila do svch bohatch vlas, kde se vzal, tu se vzal,
na jejch ramenou le~el nhle huat plae s ko~iainou upja-
tou a~ ke krku, nebylo jinho svtla ne~ jaksi ponur odlesk
zpadu, list praelo, vtr si s nm hrl. `tpka ekala, ~enich
nepichzel. Zaala sama sebe litovat, musila se pemhat,
aby nevypukla v pl, hledla ped sebe do dlky airoce ro-
zevenma oima. A nyn poali krkat havrani. Zoufale kr-
kali havrani, kte hynuli hladem a uctili vni pokrm. `tpka
se smutn dvala na zbytenou krsu sv uboh hostiny
a ekala s hrzou, kdy prvn z ernch, truchlivch host sed-
ne odv~n na kraj jejho stolu, zamv vtzn t~kmi kdly
a zabo neist zoban do pochoutek pipravench pro lsku.
Vzduch pchl neatstm, mraky bobtnaly, vc a v vce se tmlo.
Odnikud ~dn voln, nikde hlasu, nikde stenu.
Probudila se maltn, nesmrn smutn, se zavlhlma oi-
ma. Plakala asi v noci. Pohldla do okna - vil za nm snh.
Ani starou dvorskou budovu nebylo vidt. Pivykla asnmu
vstvn, ale dnes nevstvala. Le~ela na posteli s rozpa~e-
nma rukama, jako by ji byli pibili na k~, zrala upen ke stro-
pu. Pod jeat plula na vbnch, tesklivch vlnch svho po-
divnho snu. Nechtlo se j s nm rozlouit, peruait bolestn
kouzlo, stoupnout bosou nohou do holho, zbytenho vaed-
nho dne.
Slyaela njak hlasy dole ped domem, ovaem, Jan a jeat
nkdo, nestarala se o to, pro tak vzruaen hovo, o em
se spolu dorozumvaj. A~ ciz a ruaiv kroky, okovan kroky,
zaaly chvatn stoupat po schodech. Nhle se polekala. Vy-
skoila z l~ka, pehodila si pes ramena al a neuesan, [ Pobierz całość w formacie PDF ]
zanotowane.pl doc.pisz.pl pdf.pisz.pl szamanka888.keep.pl
ji~ lovk, je to jen bezduch odlitek lovka.
nor byl stejn krut jako leden. `tpka mohla jet znovu
do Prahy, ale nejela. Byla dosti rozumn, aby pochopila, ~e
je to zhola zbyten. Jan poal nadhazovat nco o polch.
Chtl `tpku zskat pro hospodstv, nebyla s n vaak e.
Pikyvovala, ale zjem neprojevila. A opt se sypal snh, opt
krkali a v polch hynuli havrani. `tpino srdce se svralo
nevysvtlitelnou zkost. Litovala zv hynouc v lesch, litova-
la stromy, kter se prohbaly pod thou snhu. Zem byla ne-
mocn, `tpka byla tak vlastn nemocn. Stonala ztrtami,
stonala tiscerm zklamnm, kter na ni konen lehlo celou
thou. Zdalipak se vbec vystn?
V noci z dvactho na jedenadvactho nora mla `tp-
ka podivn sen. Zdlo se j, ~e je opt mladou ~enou, prvn
msc po svatb s Pavlem. Byla prv tak nevdom a pln
dvry jako tehdy. Utr~ench ran jeat nebylo. Neurit oe-
kvn le~elo na dn jejho srdce. Byl to pibli~n t~ stav jako
tenkrt, kdy~ tak dmysln uspodala prvn jubilejn hostinu
pro svho mu~e, hostinu prvn a tak posledn.
Vaechno bylo zrovna takov jako tehdy, jen on utkvl mya-
lenky stj co stj zvdt pinu mu~ovy nelsky, jen t nebylo.
Vae bylo nepomrn ista, nezkalen ~dnm rmutem. `lo
jen o to, vystrojit hostinu a pt a hodovat z pouhho pebytku
radosti. Prvn velik stolovn - a jej Pavel! Pavel nebyl onm
bdnm stnem lovka, jak ho znala v poslednch letech, onou
troskou mu~e, za kterho se provdala, nbr~ onm blhovm,
chtivm, chlubivm kadetem, kter s n podnikl nezdaen z-
pas u ertovy stodoly, kdy~ j bylo patnct let.
Tomuto svi~nmu, vbojnmu jinochu, vystrojenmu do z-
novnho stejnokroje, chystala hostinu. Ano, tehdy se mu ne-
vzdala, ale dnes se mu vzd. Pekypovala touhou odvdit
se mu za dlouh ekn, neboe on j byl vrn tam v dalek
cizin, musil bt za to odmnn, odmnn lskou, jakou jen
`tpka byla schopna dt.
Odkudsi z nebeskch vain, z jakchsi rajskch pec si opat-
ovala sv pokrmy a npoje, kter byly jen ndherou a deko-
rac. Prostrala stl, ble jej prostrala, a zpvala. Ka~dou chvil-
ku se podvala na hodiny, mla strach, aby nevkroil dv, ne~
vaechno bude pipraveno. Byl veer. Stl se skvl. Vae bylo
urovnno, ve vzch vonly kvtiny, lbezn kvtiny ~asnch
barev, uprosted stl star stbrn svcen, svce zily. `tpka
se oblkla vbn, tak vbn, jak jen se m~eme oblknout,
ekme-li milence, kter se co nevidt objev. Ustrne pekva-
pen, rozphne ruce, poklesne na kolena. Strhne ji do nru
a zlb ji, dv ne~ spolu zasednou k hodovn.
`tpka nebyla tou vaedn, obyejnou `tpkou, hromotlukem
s ernmi vlasy podobnmi ~nm, s bliznou na tvi a s hru-
bou, cihlov ervenou plet. Byla tou, kterou kdysi tou~ila bt
v dtskch usnnch, kdy~ si hrvala na pitahovanou
s paprsky nonho kntku. Mla tlou, vzduanou postavu, jej
plee byla plet Snhurky, lehk, skoro churav rumnec j kra-
lil lka, rty byly krvav jako rna. Vlasy mla rus a dlouh
a spuatn po zdech, nebyla bouliv, hubat, zlostn, ba
ne, ale n~n a usmvav, z prsvitnho roucha j vyrstaly
pa~e jako stvoly leknn. Jej aat ml bled modrou barvu jako
obloha a hlubok, vyzvav vstih na deliktn hrudi.
Vae bylo pipraveno a bylo to pesn takov, jak si to p-
la mt. Usedla v radostnm oekvn. Svce hoely, ticho
se sunulo, kdesi v dlce njak zpv, snad zpv permonk,
princ ml pijt, ale nepichzel.
Sedla s rukama v kln, byla sama, ekn houstlo jako
tma, mnilo se v tse a smutek. Lhve drahho vna
se truchliv tpytily, osiel jdlo na talch chladlo, orosen
ovoce ztrcelo svou sv~est, vaechno, vaechno marn eka-
lo. Pavel - kde byl Pavel?
Svce dohovaly jedna za druhou, ticho, kter se promnilo
v smutek, zaalo kolem n vit, komnata se prodlu~ovala
do nekonena, a nhle byla tatam milostn jarn pohoda, stl,
pipraven k hodovn, nestl v mstnosti, ale uprosted pus-
tch podzimnch pol. Mraziv vtr vl silnji a silnji, princez-
na se halila do svch bohatch vlas, kde se vzal, tu se vzal,
na jejch ramenou le~el nhle huat plae s ko~iainou upja-
tou a~ ke krku, nebylo jinho svtla ne~ jaksi ponur odlesk
zpadu, list praelo, vtr si s nm hrl. `tpka ekala, ~enich
nepichzel. Zaala sama sebe litovat, musila se pemhat,
aby nevypukla v pl, hledla ped sebe do dlky airoce ro-
zevenma oima. A nyn poali krkat havrani. Zoufale kr-
kali havrani, kte hynuli hladem a uctili vni pokrm. `tpka
se smutn dvala na zbytenou krsu sv uboh hostiny
a ekala s hrzou, kdy prvn z ernch, truchlivch host sed-
ne odv~n na kraj jejho stolu, zamv vtzn t~kmi kdly
a zabo neist zoban do pochoutek pipravench pro lsku.
Vzduch pchl neatstm, mraky bobtnaly, vc a v vce se tmlo.
Odnikud ~dn voln, nikde hlasu, nikde stenu.
Probudila se maltn, nesmrn smutn, se zavlhlma oi-
ma. Plakala asi v noci. Pohldla do okna - vil za nm snh.
Ani starou dvorskou budovu nebylo vidt. Pivykla asnmu
vstvn, ale dnes nevstvala. Le~ela na posteli s rozpa~e-
nma rukama, jako by ji byli pibili na k~, zrala upen ke stro-
pu. Pod jeat plula na vbnch, tesklivch vlnch svho po-
divnho snu. Nechtlo se j s nm rozlouit, peruait bolestn
kouzlo, stoupnout bosou nohou do holho, zbytenho vaed-
nho dne.
Slyaela njak hlasy dole ped domem, ovaem, Jan a jeat
nkdo, nestarala se o to, pro tak vzruaen hovo, o em
se spolu dorozumvaj. A~ ciz a ruaiv kroky, okovan kroky,
zaaly chvatn stoupat po schodech. Nhle se polekala. Vy-
skoila z l~ka, pehodila si pes ramena al a neuesan, [ Pobierz całość w formacie PDF ]